I was raised to face any challenge. - Louie Zamperini

Schizofrenní podívaná

čtvrtek 16. listopadu 2017

Propleteni nekonečnem ztracenosti
klopýtáme v hranicích živého plotu,
srdce sevřené v bezvýchodnosti
prchá z hrudi, bortí mysli něhu.

Tápeme ve tmě řinčení ticha,
hledáme cíle v roušce neviditelna.
Slyšíme zvuky, křupe nám mícha?
Zní naše halucinace smrtelná.

Labyrint ve mně, zmatenost
co nosím schovanou v úsměvech dní,
kdy tvářím se, že chovám světa cnost
a moje mysl při tom o východu sní.

Tápu tu sama, slepé uličky naráží
do těla z hadrů myslí poskládaného.
Tlumí se hlasy, řvou, co dokáží,
jak ničí bytost, tvora nevinného.

Chodíme mezi stromy a lesy,
tenkou tou čarou se dostanem ven.
Vlevo či vpravo, rovně neb s nebesy
na směru domluvit se, než nastane den.

Tančíme v tekutém ztracenu bouří
myšlenek, co našeptávají dekády muk,
šeptají oči, smysly jimi mhouří
a z labyrintu ozývá se hladový hluk.

Nejsem tu sama, řinčí okolí
a řve, vříská a našeptává cíle.
Kudy se vydat, když člověk nezvolí
správný směr a našlapal už míle?

Ztracena sama v sobě začínám uprostřed
svého myšlení bíločerného, inkoustem
kreslím čáry, co svobodu vidí na dohled 
a vzdorují veškerým trpkostem.

Je nás tu více, vracíme do středu zpět
to nebohé tělo na šňůrkách loutky.
Trháme kousky, roubíkem hned
zastavíme o pomoc řvaní choutky.

Propleteni nekonečnem ztracenosti
mácháme tělo to v benzínu smutku,
škrtáme sirkou a v duchu smířlivosti
tvoru ukazujeme cestu krásnou vskutku.

Bludiště nacházím, sama tu jsem,
nemůžu dostat se ke svobodě, konec
co čeká tam, je prachsprostý sen,
co našeptává mi můj čirý lakomec.

Bludiště našla jsi, sama tu nejsi,
řekneme kudy jít, kampak se dát,
výraz v tvé tváři zdá se nám mdlejší,
nechce se děvence ubohé spát?

Labyrint tvůj je labyrint v nás,
nekonečná spleť hranic nepřekročitelných,
potřeba je rozum a klid, rozum a čas,
ten nemáš, jsi s radou nepřemožitelných.

Labyrint tvůj je labyrint v nás,
děsme se nestálosti jeho tvárnosti.
Děvče, na světě pro tebe není spás,
když motáme tě na hranici,
dívku – ach, tu nešťastnici,
dokola tu budem řvát,
neboj se nám mysl dát,
cesty ven již není k nalezení,
ani ven a ani ke spasení,
ty jsi my a my jsme ty,
propleteni nekonečnem ztracenosti.

Poznámka autorky:
Jedná se o soutěžní báseň Dne poezie roku 2017 s tématem Labyrint můj, labyrint v nás. Doufám, že se vám líbí. :) Obdržela 3. místo v rámci naší školy a jsem na to náležitě pyšná. :)

Albino boy - 10. Bezbarvý konec

čtvrtek 27. července 2017

Zdravím!
Tak, trvalo mi to půl roku (PŮL ROKU!), než jsem napsala další díl, protože jsem neschopná si udělat čas a pevně se tomu oddat. Ale tak co už, aspoň jsem se na to nevykašlala jako na MICBU, ne? Další Tim je tu.

Recenze: Holding Up the Universe

středa 12. července 2017

Zdravím!
Dlouho jsem se neozvala, ale nebyl čas. A on sem stejně nikdo moc nechodí, takže příliš nechápu, komu se pořád omlouvám. Pravděpodobně jen sama sobě. Dneska to bude opět recenze na knížku, protože bych si neodpustila, kdybych tady na blogu o ní nenechala ani slovo.

Veličenstvo agonie

sobota 25. února 2017

Pach síry nesouc k hroboví dívku temnou,
v šat tmy hluboké noci oděné.
Ňadra pod slabým nádechem se vzepnou,
řinčení - řev - jekot - kapky raněné.

Hlasitá dutost pádu v širou zem,
započatého v končinách ledem vládnoucím.
Pryč hlasy, kat a smrtihlav, neb
prázdná duše lape dechem tonoucím.

Konečná lůny slova tichá krev pění,
pryč - pocity! Tma uchovává
noční děsy, jež v nicotu věří
a náhrobkové vstávají v poctu jich.

Ba temno chladu, ba lítý zpěv
a krutý žal při hořkých slzách roní.
Chlapec věřil ve snách lilie květ,
co se na jaře v romantické mysli zrodí.

Realita tvrdým úderem železného kovu
pěstí roztříštila lebku jako vzpomínku jedinou.
Veškerá lidskost ukryla svého citu něhu,
bytosti popraví - oběsí - zhynou.

Albino boy - 9. Poslední tah štětce

pátek 17. února 2017

Ne, že bych byla líná, já tenhle díl napsala už asi před týdnem, ale pak jsem nějak nebyla schopná ho dát sem. Navíc teď toho mám opravdu dost (ostatně jako vždy, moje výmluvy už znáte), takže tak. Ale snad se vám to bude líbit jako obvykle, Tim a jeho barvy už na vás čekají! :)

Ohlédnutí za rokem 2016

úterý 27. prosince 2016

Zdravím, moji milí,
udělala jsem to i loni, a jelikož mi to přijde jako příjemně pohodový a zároveň elegantně retrospektivní vzpomínkový příspěvek, rozhodla jsem se, že ho přidám i letos.

Albino boy - 8. Paleta citů

čtvrtek 27. října 2016

Líné čuňátko se opět pustilo do psaní, protože když už jsou ty prázdniny, zasloužíte si něco relaxačního, odpočinkového a hlavně barevného. :) Omlouvám se, že moc nepíšu, ale čas je strašná věc, je ho prostě nedostatek. Až bude zase chvíle volna a kreativity, ozvu se. :)
Užívejte si čtení! ^^

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS