Třetí říše prožívá královské uvítání,
chudé oči Židů ani prosby nezachrání.
Jedou pryč, daleko do neznáma,
srdce od svobody tvrdě odervána.
Vybírání naděje, malá morčátka pokusná,
na jejichž konci vzezřívá laboratoř hrůzná.
Ti, co štěstí mají o trochu více,
nastaví Cyklonu B nevinné židovské líce.
A když dítka do oblak v prachu stoupají,
jeden z rodičů chce místo nich - zasní se potají.
Rozkvétá mrtvě černé růže květ,
všichni náhle hnali by se domů zpět.
Na ostnatém drátu visí pahýly paží,
ostatní se alespoň den navíc přežít snaží.
A když další skupina do sprch běží,
v srdci příbuzných jen ledová krev sněží.
Na druhém konci pole kulometů a min nášlapných,
pohledy na orgány v tělech proklatě nevábných.
Bojují vojáčci, slepě se snaží vyhrát,
aby jejich árijský Führer mohl další týrat.
Maschinenpistole prý velký obdiv sklízí,
když v jejích rukách tucty vojínů hned mizí.
Nikdo nestíhá psí známky z krků strhat,
to radši bude na árijskou stranu úsměv vrhat.
Falešné lidstvo, jediný Führer dobro koná,
zatímco za něj v bolestech cizí vojsko sténá.
Plení svět, vlastní krev prolévají,
když ostatní jsou myslí propasti na okraji.
Nutno obrátit se k táborům zpět,
v bolestech nelidských chladně se chvět.
Tvořit si otroky, vrátit se do historie
a přát si, ať se trochu více krve prolije.
Slza ani jedna na světlo neukápne,
řinčení kulometů s každým krokem slábne.
Uprostřed bojiště další vojín padá,
daleko od něj v prach mění se těla mladá.
Tisíce obětí, smrt zbytečná,
ani jedna kulka nebyla statečná.
Historie naučit měla, zklamala,
a bez myšlenek další válka začala…
Poznámka autorky:
Miluju válku. A tohle je prostě... boží. Amen.
