Zdravím, moji milí,
udělala jsem to i loni, a jelikož mi to přijde jako příjemně pohodový a zároveň elegantně retrospektivní vzpomínkový příspěvek, rozhodla jsem se, že ho přidám i letos.

Albino boy - 8. Paleta citů

Líné čuňátko se opět pustilo do psaní, protože když už jsou ty prázdniny, zasloužíte si něco relaxačního, odpočinkového a hlavně barevného. :) Omlouvám se, že moc nepíšu, ale čas je strašná věc, je ho prostě nedostatek. Až bude zase chvíle volna a kreativity, ozvu se. :)
Užívejte si čtení! ^^

Albino boy - 7. Syrová temnota

Máme tu poslední díl Albino boy, který je zatím napsán, na ty další si budete muset (bohužel, kvůli mé lenosti) počkat. :)
Užijte si čtení! ^^

Albino boy - 6. Exploze barev

A jako už tradičně je tady zase Tim, který jen čeká, až ho navštívíte ve světě barev... :)

Albino boy - 5. Perleťový den

Zdravím!

Myslím si, že nemá smysl to nějak dál okecávat, Tim na vás už čeká. :)

Albino boy - 4. Vnitřní odstíny

Srdečně vám třesu pravicí!

Další den, další příspěvek - no čekal by to někdo? Protože já ani ve snu ne.
Další pokračování Timova příběhu, přeji hezké počtení. :)

Albino boy - 3. Vesmír barev

Zdravím!
Dlouho jsem tu nebyla a jsem si toho vědoma, ale nebyl čas ani chuť něco tvořit. Teď jsem ale zpátky a hodlám se do toho všeho zase pustit, takže zůstaňte online, protože... Určitě chcete víc Tima, ne?
Nakonec jsem došla k závěru, že ho budu zveřejňovat i tady, protože básně poslední dobou zas až tolik neskládám a nechci, aby mi to tady zelo prázdnotou. Navíc si myslím, že si to Tim zaslouží. :)
PS: Kdo nečetl předchozí dva díly (respektive jeden, prolog a normální kapitola), může to honem rychle napravit TADY.

Pobláznění fanoušci

Procházel slunečným městem a užíval si krásného dne. Cestoval po turné s kapelou po Evropě, a i když hudbu nade vše zbožňoval, stejně se vždy nejvíce těšil na to, až se projde po okolí, prohlédne si památky a ochutná místní speciality.
Jakmile nastal čas jít a adrenalin v krvi se začal nebezpečně zvyšovat, vydal se k hale, kde se mělo konat večerní představení. Nejprve se bál reakce fanoušků, kteří postávali kolem haly, a v jejich očích bylo jasně zřetelné, že se nemohou dočkat živé hudby.
Prošel kolem jako každý jiný. A nikdo nic nezaregistroval. Ach, to vidoucí oko jejich fanoušků.

Poznámka autorky:

Tohle se taky vážně stalo, ach jo, a jedním z těch lidičků jsem byla i já (ale měla jsem meet&greet, takže mi to bylo jedno).

Téma: Vidoucí oko

My heroes wear masks

„Tak, chlapi, jak budou vypadat vaše letošní masky?“
Já chci pořád černou s nápisem našeho mateřského města, nic extra,“ ozval se Funny Man, který se rozvaloval na koženém gauči.
„Já budu mít ten samý šátek jako první rok působení,“ oznámil Charlie Scene a dál projížděl novinky na mobilu.
„Modrá s bílým žíháním, trochu vytvarovanější než loni,“ zazněl hlas, jehož majitel byl Johnny 3 Tears.
„Krvavé slzy, dolar místo úst,“ krátce odsekl J Dog.
„Levá polovina bílá a smutná, pravá tmavá a šťastná,“ dal o sobě vědět kudrnáč Da Kurlzz.
„Já se obleču do oceli. Ve zlaté barvě,“ uzavřel diskuzi Danny

Poznámka autorky:

Tak toho od nich přeci jen zveřejním víc, aby vám to nebylo líto.

Téma: Oděl se do oceli

První řada

„Pardon, omlouvám se, jen projdu,“ ozval se skřípavě vysoký hlas plastické blondýnky s výraznou rudou rtěnkou a oblečením, které byste čekali spíše v barech pro osamělé muže.
„S Attilou se znám osobně, víte,“ začalo vysvětlování toho, proč se tak neurvale cpala do první řady.
Otravná ženská. Vážně. Pořád se na něco ptala, zajímalo ji, odkud jsme, i když bylo velice nepravděpodobné, že by se jí do té krásně vyperoxidované hlavinky vešlo něco jiného kromě textů písní od Attily.
Po krátkém přemýšlení je lehké zjistit, proč se s nimi zřejmě zná osobně. Taková levná kořist, kterou stačí zavolat a ráda pomůže.
Poznámka autorky:
Tohle se fakt stalo, bohužel si srandu nedělám.
Téma: Levná kořist

Založení kapely

Na začátku šli tři. Vlastně dva. Ale o tom později.
Deuce a Shady Jeff. Škoda jen, že o dva roky později už nebyl ani jeden. Ale zatím je máme na pódiu. Přijali nějaké ty členy, přeci jen hrát na bicí, kytaru, upravovat živě muziku a do toho zpívat opravdu nezvládnou.
A tak tu bylo šest. Tři krát dva. Vlastně dvě trojky. Matematika pro ně nebyla důležitá, tak co.
A tak jich tu bylo šest. Bez Deuce, bez jeho spoluzakladatele – úplně nová kapela, která byla založená cizím umělcem. Ale jméno zůstává.
A teď je to jedno srdce. Jedna myšlenka. Jen jeden.

Poznámka autorky:
Nakonec přeci jen jedno z fandomu Hollywood Undead zveřejním, abyste si mohli užít nálož mých lásek.
Téma: Šli tři, šli dva, šel jeden...

Ze syna Führerem

Adolf Hitler. Už při přečtení těch dvou slov někomu přejede mráz po zádech. Spousta lidí ho považovala za hrdinu (dobrá, zas taková spousta to nebyla, ale Němci v něm určitý čas viděli skvělého vůdce, který nepřekonatelně vyzdvihuje jejich nadřazenost).
Škoda jen, že jeho zploditel pro něj byl trapný. Otec mu nechtěl dovolit stát se umělcem, i když z ničeho jiného neměl mladý Adolf na střední škole výborný prospěch, pokud nepočítáme dějepis. Navíc to byl opilec, který mlátil svou ženu i děti.
Ale matku miloval, protože chápala jeho tužby a přání.
Otec naštěstí zemřel nad sklenkou alkoholu…
A Hitler mohl začít…

Poznámka autorky:

Jak jistě víte, druhá světová válka je moje srdeční záležitost, takže v DMD nesměla chybět.

Téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Smetánka

Naleštěné příbory, zlatavá místnost, sluhové, drahá auta a dokonale udržovaný trávník. Sjezd městské smetánky právě začíná.
Ženy se složitými drahými účesy vystupují z vozů a pohledem skenují ostatní, snad aby se ujistily, že vypadají nejlépe ze všech. Muži se pyšní tím, kolik golfových zápasů už vyhráli a kolik firem právě začali sponzorovat.
Jednomu by z toho přepychu bylo až špatně, ale když v tom žijete po celý život, zřejmě vám to problém nedělá.
Dokonalý hostitel přilije do vína něco málo na podporu povídavosti, aby se dozvěděl i to, co nikdy slyšet neměl.
Přeci nebude nejchudší ze smetánky, potřebuje prorazit, ne?

Poznámka autorky:
Kdo nemá rád snoby? Jsou tak krásně otravní a bohatí.

Téma: Dokonalý hostitel

Osud dokonalé bolesti

Sklápí hlavu a nechává slzu stéct po ledově chladné tváři.
Štěstí.
Bere do ruky nůž a s úsměvem si prohlíží jeho nabroušenou čepel.
Radost.
Přemýšlí nad tím, jak ji vidí ostatní, a jak bolestivě moc se to liší od její vidiny sebe samé.
Dokonalost.
Pohlédne doleva a vidí lahev nejdražší vodky, kterou v obchodě měli.
Krása.
Otočí hlavu na druhou stranu a prohlédne si kupu pilulek proti bolesti, které způsobují muka.
Nezlomnost.
Hlavou se jí honí tolik myšlenek, které by chtěla vypustit ven, ale nikdo by ji neposlouchal.
Nevinnost.
Noří nůž do žíly, polyká prášky a zapíjí je vodkou.
Zbabělost.

Poznámka autorky:

Jo, nikdy jsem nečekala, že něco podobného napíšu, ale přijít to muselo.

Téma: Tak umírá Mary Sue

Poslední polibek

Jak může brečet někdo, kdo nemá city? Nad tím přemýšlela dívka celou noc po tom, co námořník, který ji použil pro své potěšení, odešel. V jeho očích zahlédla stopy slz, ale nebyla si jistá, jestli si to třeba nevymyslela.
Další den se vše opakovalo, ale tentokrát jí předtím dal nějakou bílou tabletku, která údajně měla trochu pomoci od bolesti. Nechápala, proč jí ubližoval, a přitom jí žádnou bolest způsobil nechtěl.
Poslední den s sebou vzal lahev rumu, aby necítili žádnou bolest – ani jeden z nich. A přesto plakal. Při posledních polibcích cítila hořkost lihoviny, se kterou si jeho pláč spojila.

Poznámka autorky:

Trochu smutné, ale kdo je celý život pozitivní?

Téma: Pláčí námořníci rum?

Alkoholy

Pokoušel se utéct od všeho toho pokušení, které mu bary ve velkých městech nabízely. Už dlouhou dobu v sobě neměl ani kapku lihoviny a nechtěl to měnit. Bylo to pro něj jako vězení agrese a neurvalosti, když se napil.
Zhluboka dýchal a pohledem propaloval konec ulice pokušení. Spěchal, jeho nohy se blížily ke konci čím dál větší rychlostí. A pak, jako by měly vlastní hlavu, prudce zahnuly doprava a vedly svého pána do hospody.
Jazyk také neposlouchal, prosil o sklenku whisky, poté něčeho tvrdšího.
A mozek byl fascinován tím, co se to děje, zpět ve své vlastní kleci bolestného zapomnění.

Poznámka autorky:

Další z drabblat, snad se líbí. :)

Téma: Fascinován zpět ve své kleci

Byl jsem v pekle

Vítejte ve světě, kde se sny

v noční můry mění.

Ubíhají prachobyčejné dny,

ciťte v chuti slov jemné chvění.

Byl jsem v pekelném ohni,

a dokážu představit ďábla samého.

Chtěl bych probudit se vloni,

do dubna překvapivě rudého.

Ulice pasáků a žraloků,

město srazí tě brzy na kolena.

Kolik už museli udělat jste úskoků,

aby porazila vás podlá hyena?

Záblesk naděje, radosti, štěstí,

být dravým vlkem mezi ovcemi.

Dostat se na vrchol slovní pěstí

a bořit se bolestnými chvílemi.

Záblesk hudby, kontaktu s tepem

tuctu lidí čekajícího na slovo vaše.

Země pokrytá je průhledným střepem,

a prolévá krve litry naše.

Poznámka autorky:

Dílo psané v rámci DMD. Nebudu sem letos přidávat všechno, ale něco málo přece. :) Tohle se mi líbí ze všech možná i nejvíc, tak uvidíme, co na to řeknete vy. :)
Inspirováno tímhle skvostem.
Téma: Záblesk

Hollywood Undead concert

Zdravím! :)
Tohle bylo v aktualitách už docela dlouho slibováno, tak jsem se rozhodla, že to vážně přidám, i když jsem si tím nebyla zas až tak moc jistá. Jdeme na to! ^^

Recenze: Ten, kdo stojí v koutě

Zdravím!
Vím, že jsem říkala, že se neuchýlím k tomuto typu článků, ale nemůžu si pomoct. Ta knížka mě prostě dostala, protože i když jsem se nezamilovala do hlavního hrdiny (a to se mi děje sakra často, vlastně pořád), přesto mě chytla za srdce a svým způsobem mě prostě a jednoduše odrovnala. Ano, Charlie je sice trochu stydlivý, ale já ho zbožňuju.

Mengele

Už jen zaslechnutí jména jeho

led do krevního oběhu vhání.

Ach, kam poděla ses, něho,

to, že tu jsi, je jen cizinců zdání.

Copak Hippokratova přísaha váhu nemá,

nebo se zbytečně nelpí na pravidlech?

I smrt cítí bolest, odnáší tělíčka němá,

aby sny nezdály se o jeho mučidlech.

Jak rozšířit árijské řady – dvojčata

stvořit a namnožit dokonalost.

Byla snad ta ubohá lidská schránka najata,

aby prokázala německou troufalost?

Fascinace trpasličím lidem – rodinou

nazýval je s pošklebkem tyrana.

Znetvořil tak osobu člověka nevinnou,

snad byla jejich mysl navždy uspána.

Pokusy nelidské, etika se hroutí,

Osvětim sténá v bolestech ukrutných.

Děťátko malé se pod skalpelem kroutí,

když prochází řekou bolestí osudných.

Provozovatel podniku zabíjejícího,

sám nemohl věřit v pokusů dobrotu.

Proč vybral tohoto za tonoucího

v bolesti krve plné smutného vřískotu?

Bez umrtvení srdce z těla vyjímá

jen doktor zakoušející brány moci své.

Někteří byli jeho rukama pitváni zaživa,

ukrutný esesácký lékař Mengele.

Poznámka autorky:

Další dílo ohledně druhé světové války. Ach, kam to se mnou jen spěje. Snad se vám to alespoň trochu líbilo, protože Mengele je moje srdeční záležitost... takový infarkt. 

Aliance

Zdravím,
dnes to bude příspěvek, který tady ještě nebyl, ale tak to u mě poslední dobou prostě chodí. Dneska jsem byla na předpremiéře (dobře, nebyla to tak úplně předpremiéra, ale Američané to uvidí až za týden, tak se radovat můžu) filmu ze série Divergence - Aliance. Mám v sobě tolik pocitů, že jsem se rozhodla z nich vypsat. Jdeme na to.

Vrána a zajíček

Vrána obývá stromoví vysoko,

jen sedí a hledí po okolí.

Rozhlíží se do všech stran daleko,

v pohodlí větví krásně si hoví.

Zajíček přiskáče, nahoru hledí,

mohl by život stejný snad vést?

„Vráno, jakpak se ti tam nahoře sedí?

Mohu také usednout? – Znaven jsem z cest.“

Vrána jen přikývne, ďábelský úsměv,

zajíček ulehá, zavírají se unavená očka.

Přichází liška, jež tváří se stvůrně,

spěchá blíže, nenápadně jako kočka.

Zajíček umírá, liška si pochutná,

vrána však nahoře v bezpečí sedí.

Kdo chce se válet, kdo lenost ochutná,

měl by se přesvědčit, zda opravdu z vysoka hledí.

Poznámka autorky:

Do školy jsme měli napsat bajku, tak jsem si řekla, proč to nepřidat i na blog. Snad se vám to líbilo, i když to sice není můj šálek kávy, ale obtíž mi to také rozhodně nedělalo. :)

Recenze: Nezlomný

Zdravím!
Nikdy jsem s recenzemi nechtěla začínat, protože to není můj šálek kávy, navíc jich na internetu najdete nepřeberné množství, ale kdosi napsal, že se těší, až nějakou napíšu, a já nechci nikoho zklamat, proto jsem se rozhodla, že o knihách, které mě vážně chytly za srdce, přeci jen něco málo napíšu, abych ty úžasné skvosty dostala do vašeho podvědomí. Dnes se podíváme na knihu Nezlomný, která je mým nejoblíbenějším dílem vůbec.

Oblíbené básně

Zdravím,
dnes to bude opět trochu netradiční příspěvek, ale myslím, že ho většina z vás ocení, protože se opět jedná o básně. Sice ne z mé dílny, na ty si budete muset ještě hodnou chvíli počkat, ale přináším vám několik veršů, které mě oslovily a chytily za srdce. Doufám, že se mnou budete sdílet názor, a pokud ne, určitě mi dejte vědět, copak se vám příčí. :)
Díla jsem nechala v původním znění, protože překladů existuje více a nerada bych zkomolila krásu básnického jazyka.

Knihy roku 2016

Zdravím všechny v novém roce, doufám, že jste si oslavy náležitě užili a že jste do další etapy vašeho života vstoupili s elánem a radostí. :)
V dnešním příspěvku jsem se rozhodla rozepsat se o knihách, které mám už nějakou tu dobu (týden nebo i rok) koupené, a ještě jsem je ani neotevřela, popř. jsem přečetla prvních pár stránek a poté je odložila na poličku, kde zůstaly pekelně dlouhou dobu.
Jsou to knížky, které během tohoto roku chci přečíst, na konci pak ještě zmíním několik příběhů, kterými bych ráda oživila svoji knihovnu. :)