I was raised to face any challenge. - Louie Zamperini

Pobláznění fanoušci

středa 25. května 2016

Procházel slunečným městem a užíval si krásného dne. Cestoval po turné s kapelou po Evropě, a i když hudbu nade vše zbožňoval, stejně se vždy nejvíce těšil na to, až se projde po okolí, prohlédne si památky a ochutná místní speciality.
Jakmile nastal čas jít a adrenalin v krvi se začal nebezpečně zvyšovat, vydal se k hale, kde se mělo konat večerní představení. Nejprve se bál reakce fanoušků, kteří postávali kolem haly, a v jejich očích bylo jasně zřetelné, že se nemohou dočkat živé hudby.
Prošel kolem jako každý jiný. A nikdo nic nezaregistroval. Ach, to vidoucí oko jejich fanoušků.

Poznámka autorky:
Tohle se taky vážně stalo, ach jo, a jedním z těch lidičků jsem byla i já (ale měla jsem meet&greet, takže mi to bylo jedno).
Téma: Vidoucí oko

My heroes wear masks

úterý 24. května 2016

„Tak, chlapi, jak budou vypadat vaše letošní masky?“
Já chci pořád černou s nápisem našeho mateřského města, nic extra,“ ozval se Funny Man, který se rozvaloval na koženém gauči.
„Já budu mít ten samý šátek jako první rok působení,“ oznámil Charlie Scene a dál projížděl novinky na mobilu.
„Modrá s bílým žíháním, trochu vytvarovanější než loni,“ zazněl hlas, jehož majitel byl Johnny 3 Tears.
„Krvavé slzy, dolar místo úst,“ krátce odsekl J Dog.
„Levá polovina bílá a smutná, pravá tmavá a šťastná,“ dal o sobě vědět kudrnáč Da Kurlzz.
„Já se obleču do oceli. Ve zlaté barvě,“ uzavřel diskuzi Danny

Poznámka autorky:
Tak toho od nich přeci jen zveřejním víc, aby vám to nebylo líto.
Téma: Oděl se do oceli

První řada

pondělí 23. května 2016

„Pardon, omlouvám se, jen projdu,“ ozval se skřípavě vysoký hlas plastické blondýnky s výraznou rudou rtěnkou a oblečením, které byste čekali spíše v barech pro osamělé muže.
„S Attilou se znám osobně, víte,“ začalo vysvětlování toho, proč se tak neurvale cpala do první řady.
Otravná ženská. Vážně. Pořád se na něco ptala, zajímalo ji, odkud jsme, i když bylo velice nepravděpodobné, že by se jí do té krásně vyperoxidované hlavinky vešlo něco jiného kromě textů písní od Attily.
Po krátkém přemýšlení je lehké zjistit, proč se s nimi zřejmě zná osobně. Taková levná kořist, kterou stačí zavolat a ráda pomůže.
Poznámka autorky:
Tohle se fakt stalo, bohužel si srandu nedělám.
Téma: Levná kořist

Založení kapely

neděle 22. května 2016

Na začátku šli tři. Vlastně dva. Ale o tom později.
Deuce a Shady Jeff. Škoda jen, že o dva roky později už nebyl ani jeden. Ale zatím je máme na pódiu. Přijali nějaké ty členy, přeci jen hrát na bicí, kytaru, upravovat živě muziku a do toho zpívat opravdu nezvládnou.
A tak tu bylo šest. Tři krát dva. Vlastně dvě trojky. Matematika pro ně nebyla důležitá, tak co.
A tak jich tu bylo šest. Bez Deuce, bez jeho spoluzakladatele – úplně nová kapela, která byla založená cizím umělcem. Ale jméno zůstává.
A teď je to jedno srdce. Jedna myšlenka. Jen jeden.

Poznámka autorky:
Nakonec přeci jen jedno z fandomu Hollywood Undead zveřejním, abyste si mohli užít nálož mých lásek.
Téma: Šli tři, šli dva, šel jeden...

Ze syna Führerem

sobota 21. května 2016

Adolf Hitler. Už při přečtení těch dvou slov někomu přejede mráz po zádech. Spousta lidí ho považovala za hrdinu (dobrá, zas taková spousta to nebyla, ale Němci v něm určitý čas viděli skvělého vůdce, který nepřekonatelně vyzdvihuje jejich nadřazenost).
Škoda jen, že jeho zploditel pro něj byl trapný. Otec mu nechtěl dovolit stát se umělcem, i když z ničeho jiného neměl mladý Adolf na střední škole výborný prospěch, pokud nepočítáme dějepis. Navíc to byl opilec, který mlátil svou ženu i děti.
Ale matku miloval, protože chápala jeho tužby a přání.
Otec naštěstí zemřel nad sklenkou alkoholu…
A Hitler mohl začít…

Poznámka autorky:
Jak jistě víte, druhá světová válka je moje srdeční záležitost, takže v DMD nesměla chybět.
Téma: Hrdinovi trapní příbuzní

Smetánka

pátek 20. května 2016

Naleštěné příbory, zlatavá místnost, sluhové, drahá auta a dokonale udržovaný trávník. Sjezd městské smetánky právě začíná.
Ženy se složitými drahými účesy vystupují z vozů a pohledem skenují ostatní, snad aby se ujistily, že vypadají nejlépe ze všech. Muži se pyšní tím, kolik golfových zápasů už vyhráli a kolik firem právě začali sponzorovat.
Jednomu by z toho přepychu bylo až špatně, ale když v tom žijete po celý život, zřejmě vám to problém nedělá.
Dokonalý hostitel přilije do vína něco málo na podporu povídavosti, aby se dozvěděl i to, co nikdy slyšet neměl.
Přeci nebude nejchudší ze smetánky, potřebuje prorazit, ne?

Poznámka autorky:
Kdo nemá rád snoby? Jsou tak krásně otravní a bohatí.
Téma: Dokonalý hostitel

Osud dokonalé bolesti

Sklápí hlavu a nechává slzu stéct po ledově chladné tváři.
Štěstí.
Bere do ruky nůž a s úsměvem si prohlíží jeho nabroušenou čepel.
Radost.
Přemýšlí nad tím, jak ji vidí ostatní, a jak bolestivě moc se to liší od její vidiny sebe samé.
Dokonalost.
Pohlédne doleva a vidí lahev nejdražší vodky, kterou v obchodě měli.
Krása.
Otočí hlavu na druhou stranu a prohlédne si kupu pilulek proti bolesti, které způsobují muka.
Nezlomnost.
Hlavou se jí honí tolik myšlenek, které by chtěla vypustit ven, ale nikdo by ji neposlouchal.
Nevinnost.
Noří nůž do žíly, polyká prášky a zapíjí je vodkou.
Zbabělost.

Poznámka autorky:
Jo, nikdy jsem nečekala, že něco podobného napíšu, ale přijít to muselo.
Téma: Tak umírá Mary Sue

Poslední polibek

středa 18. května 2016

Jak může brečet někdo, kdo nemá city? Nad tím přemýšlela dívka celou noc po tom, co námořník, který ji použil pro své potěšení, odešel. V jeho očích zahlédla stopy slz, ale nebyla si jistá, jestli si to třeba nevymyslela.
Další den se vše opakovalo, ale tentokrát jí předtím dal nějakou bílou tabletku, která údajně měla trochu pomoci od bolesti. Nechápala, proč jí ubližoval, a přitom jí žádnou bolest způsobil nechtěl.
Poslední den s sebou vzal lahev rumu, aby necítili žádnou bolest – ani jeden z nich. A přesto plakal. Při posledních polibcích cítila hořkost lihoviny, se kterou si jeho pláč spojila.

Poznámka autorky:
Trochu smutné, ale kdo je celý život pozitivní?
Téma: Pláčí námořníci rum?

Alkoholy

úterý 17. května 2016

Pokoušel se utéct od všeho toho pokušení, které mu bary ve velkých městech nabízely. Už dlouhou dobu v sobě neměl ani kapku lihoviny a nechtěl to měnit. Bylo to pro něj jako vězení agrese a neurvalosti, když se napil.
Zhluboka dýchal a pohledem propaloval konec ulice pokušení. Spěchal, jeho nohy se blížily ke konci čím dál větší rychlostí. A pak, jako by měly vlastní hlavu, prudce zahnuly doprava a vedly svého pána do hospody.
Jazyk také neposlouchal, prosil o sklenku whisky, poté něčeho tvrdšího.
A mozek byl fascinován tím, co se to děje, zpět ve své vlastní kleci bolestného zapomnění.

Poznámka autorky:
Další z drabblat, snad se líbí. :)
Téma: Fascinován zpět ve své kleci

Byl jsem v pekle

pondělí 16. května 2016

Vítejte ve světě, kde se sny
v noční můry mění.
Ubíhají prachobyčejné dny,
ciťte v chuti slov jemné chvění.

Byl jsem v pekelném ohni,
a dokážu představit ďábla samého.
Chtěl bych probudit se vloni,
do dubna překvapivě rudého.

Ulice pasáků a žraloků,
město srazí tě brzy na kolena.
Kolik už museli udělat jste úskoků,
aby porazila vás podlá hyena?

Záblesk naděje, radosti, štěstí,
být dravým vlkem mezi ovcemi.
Dostat se na vrchol slovní pěstí
a bořit se bolestnými chvílemi.

Záblesk hudby, kontaktu s tepem
tuctu lidí čekajícího na slovo vaše.
Země pokrytá je průhledným střepem,
a prolévá krve litry naše.

Poznámka autorky:
Dílo psané v rámci DMD. Nebudu sem letos přidávat všechno, ale něco málo přece. :) Tohle se mi líbí ze všech možná i nejvíc, tak uvidíme, co na to řeknete vy. :)
Inspirováno tímhle skvostem.
Téma: Záblesk
 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS